Vůbec jsem nespal, vycházím z domu, všechno je rozmazané, vím jen že mám zamknout.
Rozmazaná ulice, která mě vítá jen svou nehostiností.
Značka. Dnes mi cesta bude trvat dýl.
A tady budu stát. Než něco přijede.
Autobus. Jezdí tu jen jedna linka. Na čísle už dávno nezáleží.
...Budím se a vystupuji...
V měsíci lednu jsme měli tu šanci zažít hned několik změn počasí, jako studenti sedící v lavicích se náš pohled někdy zatoulá k oknům, nebo třeba po třídě. Mnohdy jsme právě všímavější ve chvílích, kdy bychom měli klást naši pozornost k učivu, ale komu z nás se tohle nestává?
O víkendu bych řekla, že se co nejvíce studentů snaží cestovat a zažít okamžiky, které nemůže během týdne, kdy studuje.
Všichni nesnášíme ranní vstávání (nebo zaspání) a co teprve ti z nás, kteří musejí dojíždět do školy hodinu a více. Když už jsme u toho dojíždění, nesmím zapomenout na samotnou dopravu.
