U Rybových varhan v Rožmitále

Jsou věci, o kterých ani nemůžeme říct, že jsme si splnili sen, protože jsou tak výjimečné, že se nám o nich vůbec snít nemohlo. Přesně to jsem zažila, když jsem se o jedněch letních prázdninách byla podívat v Rožmitále, městě neodmyslitelně spojeném s životem Jakuba Jana Ryby.

Kromě prohlédnutí nádherné expozice v místním muzeu jsem se šla podívat do kostela, při kterém Ryba hojně působil. Přijali nás vlídní lidé, nadšenci a obětaví pečovatelé o jeho odkaz. Vyčerpávající výklad ještě doplnily krásné tóny varhan. Dokonce následovala i jejich prohlídka. Vrcholem všeho pro mě byla možnost se za "Rybovy varhany" také posadit a zahrát si na ně pár tónů. Nejsem varhanice a ani neumím hrát na žádný jiný klávesový nástroj, ale musím říct, že mě tento jak se říká "královský nástroj" fascinuje, zvlášť když má zajímavou historii. Jen si to představte, sedíte tam a dotýkáte se přesně těch stejných klapek, jako před lety sám Ryba.

A proč jsem si vybrala do vánočního času zrovna tento námět? Myslím, že je to jasné. I když se najdou lidé, kteří by mi jistě odporovali, "Rybovka" k Vánocům patří skoro stejně jako nazdobený stromeček a dárky pod ním.

I sebekrásnější vzpomínky jsou pouhými vzpomínkami a tak ať chceme nebo ne, jejich přesné detaily se nám z hlavy vytrácejí. Musíme si je tedy v myšlenkách dokreslovat, což se nám někdy povede hůře, někdy lépe, ale každopádně je důležité, abychom o krásné vzpomínky pečovali a neustále se je snažili "restaurovat". Máme-li je, je to bohatství, které nám nikdo nesebere a které nás může těšit i v těžších chvílích našeho života. A k tomu se právě úžasně hodí čas Vánoc a ony "dlouhé zimní večery", které v naší uspěchané společnosti už snad ani neexistují.

Vyčtete toto všechno také z obrázku?

- Hani