Studentské ráno s depresí

Vůbec jsem nespal, vycházím z domu, všechno je rozmazané, vím jen že mám zamknout. 
Rozmazaná ulice, která mě vítá jen svou nehostiností.
Značka. Dnes mi cesta bude trvat dýl.
A tady budu stát. Než něco přijede.
Autobus. Jezdí tu jen jedna linka. Na čísle už dávno nezáleží.

...Budím se a vystupuji...



První den po prázdninách, musím si koupit šalinkartu. Příliš lidí. Musím.
Jen koleje, které nikam nevedou.
A zbyteční lidé, kteří zírají.
Nějak jsem se dostal, kam jsem měl.
Teď už jen znovu zaostřit a dělat, že jsem naživu.