Setkávání

Zvláště v dnešní době se všichni honí za tím, aby měli
co nejlepší školy, co nejvyšší tituly, všechny možné kurzy
a tak podobně. No, já, holka s diagnózou perfekcionistické
šprtky, nemám moc co mluvit. Také chci studovat, také jezdím na
kurzy, ale je zároveň důležité si uvědomit, že i jinak
můžeme dojít k moudrosti a možná ještě lépe. Obrovskou školou
je totiž život sám - naše zkušenosti, pády i vzestupy.
Jednou z těch nejdůležitějších složek jsou však lidé, které
na své cestě potkáme.

V prvních letech je to především naše rodina - rodiče,
sourozenci... Jak léta jdou, potkáváme další zajímavé lidi, se
kterými stojí za to trávit čas a kteří mohou sehrát v našem
životě klíčovou roli a třeba nám ho i celý nasměrovat.
Pak ale přijdou také chvíle, kdy je čas, aby vy jste přebrali
tuto roli. Roli těch, kteří pomáhají vést, překonávat těžší
chvilky a umět správně směrovat.

Vyrůstala jsem v poněkud zvláštní sourozenecké konstelaci,
kdy mám sice dva starší bratry, ale starší o tolik, že většinu
života funguji jako jedináček. Ovšem to, že ty bratry mám,
samozřejmě nikdo nesmaže. Jako téměř každý jev, mít takový
věkový rozdíl se svými sourozenci má své výhody i nevýhody.
Já ale vím, že můj brácha, který mě vedl a pomáhal jako malé,
je mi k dispozici i teď a že při mně stojí.

S touto dámou z Burkiny Faso se znám od svých pěti let.
V poslední době už se nevidíme tak často, ale myslíme na
sebe, a když se nám setkání podaří, máme obě velikou
radost. Setkávat se s někým, kdo pochází z tak odlišné
kultury, je samozřejmě velice obohacující a zajímavé a já jsem
za toto (snad to tak mohu hrdě říci) přátelství velmi vděčná.

PS. A umí výborně česky!

Tato babička není bohužel moje vlastní babička, ale brali
bychom ji doma všichni strašně rádi. Je to žena moudrá,
vděčná za všechno, co život přinesl a vnímavá k drobnostem,
optimistická a radostná. Pobývat v její přítomnosti je
uzdravující. Je to zážitek, z kterého žijete ještě několik dní.

K dalším vzácným chvílím patří i ty, kdy se mohu stát
návštěvnicí dětského světa. Světa bezprostřednosti,
upřímnosti, lásky... Najednou si uvědomuji, že čas značně
pokročil, a tak jako jsem kdysi kráčela s bráchou za ruku,
tak teď mohu vodit jeho děti. Teď už musím být i já ta, na
kterou se může malé dítě spolehnout, komu může podat svoji
ruku a s kým může překonat i chvíle, kdy se necítí třeba
úplně jistě.

- Hani