K čemu je škola?

Skuteční profesionálové by se měli neustále vzdělávat, to je známý fakt. Mnozí ale upřednostňují školy na úkor samostudia a plného zúročení vlastních životních zkušeností.

V rámci naší civilizace mají školy obrovský význam. Základní školy nás učí jednoduchým, základním dovednostem; střední poskytují odbornost a vysoké formují intelektuální elitu národa. Tento systém se v praxi osvědčil a tím se stal pro společnost prakticky nepostradatelným. Jeho nepochybná užitečnost má ale i své stinné stránky. Zatímco dříve se u odborníků běžně uvádělo, čími jsou žáky, dnes je tato role mistra přisouzena takřka výhradně vzdělávacím institucím. Do životopisů píšeme, kde jsme studovali a ne u koho jsme odbornost získali.

Tento posun v pojetí vzdělávání je nenápadný, ale zároveň velmi závažný. Narozdíl od původní různorodosti, dané jedinečností vztahu mistr - učeň, jsou dnes produktem vzdělávacího procesu specialisté, kteří se navzájem podobají jako vejce vejci. To snižuje jejich možnost uplatnění.

Zjevnou výhodou odborného školství je tedy to, že poskytuje snadno dostupný základ. Tyto informace mohou být dobrým odrazovým můstkem, ale až vlastní poznání či zkušenost tvoří jedinečnost profesionála.

Ve škole nás sice naučí číst, psát, základy našich dějin, fungování přírody,atd.

Připravý nás však na skutečný život?

Dle mého názoru ne.

Škola života je cestou praxe, je neustálým upravováním životního směru na základě plného vstřebání a pochopení dosavadních zkušeností. Skutečné životní lekce jsou tak hlavní podmínkou pro správné jednání v přítomnosti a v budoucnosti.

- Sabadaj