Jarní cvičení

Tématem je brněnské jaro, a já jsem se místo popisování jarní přírody a podobných témat rozhodla, že se toho chopím trochu z jiného konce. Na jaře začíná hodně lidí cvičit, aby byly na léto fit a jak se říká, aby zhubli do plavek. Těžké ale je se k nějakému pohybu donutit, protože vždy to nakonec většina lidí stejnak po týdnu vzdá.

Mně to trvalo 16 let, než jsem se dokopala k tomu, něco dělat. Není to tak, že bych byla nespokojená se svým tělem, to vůbec ne. Ba naopak. Jde spíše o zdraví a hlavně o ten dobrý pocit, co po cvičení mám.

Dříve jsem si řekla, že budu cvičit nebo budu chodit běhat každý den, a po 2 dnech jsem si našla milion důvodů, proč zrovna ten den cvičit nemůžu. A tak celý můj plán se cvičením skončil tak rychle, jak přišel. Teď už je to ale skoro rok, co cvičím téměř každý den. Neříkám, občas se najde den, kdy nic nedělám, ať už třeba kvůli spoustě učení do školy nebo zkrátka kvůli nějakému jinému důvodu.

• A jak jsem vlastně donutila své líné tělo něco dělat?

Našla jsem si pár lidí na Instagramu, kteří motivují k tomu se hýbat. To je určitě fajn motivace a je to mnohem lepší, než sledovat lidi, kteří vám akorát dávají myšlenky typu, že vy jste něco méně než oni, protože dali na Instagram fotku svého dokonalého těla, na kterou se naštelovali tak, aby vypadali dobře, a na kterou stejnak přidali filtr. Také si zaškrtávám dny v diáři, kdy jsme cvičila. To je také obrovská motivace.

A pak také během dne čekám na bod, kdy se mi cvičit chce. Mnoho lidí se do cvičení nutí v určitou dobu, a pak je pro ně cvičení akorát nepříjemné a ještě více se jim znechutí. Dříve by u mě tento bod nenastal, ale za posledních pár let jsem se naučila více pracovat se svou myslí a ten bod, kdy se mi cvičit chce, každý den přijde.

Ačkoliv se stejnak stravuju naprosto příšerně a tím pádem to u mě nemá nějak velký viditelný účinek, tak ten skvělý pocit po cvičení je k nezaplacení.

- Verčík