Hudební kurzy z jiné perspektivy 2

Můj první příspěvek na tomto blogu byl článek o hudebních kurzech, na které jsem se ale snažila dívat z jiné perspektivy. Nechtěla jsem psát výčet lektorů, tříd, provedených děl a denní itinerář. Nechtěla jsem se též rozepisovat o bolavých rukách a cvičení do půlnoci, ale chtěla jsem psát o táboráku, tancovačce a drobných, ale vtipných momentech, které se dají prožít, a na které se dobře vzpomíná.

I v dalších příspěvcích jsem neopouštěla mé milované hudební téma. Psala jsem o mistru houslaři a o varhanách v Rožmitále. Další mé příspěvky se sice nezabývaly hudbou okatě, ale v podstatě v nich také byla hudba obsažena. Můj bývalý profesor matematiky vždy říkal, že matematika je všude, jen všude není bodovaná a totéž já tvrdím o hudbě. Jestliže se zabývám vztahem tradice a moderní doby, je to téma, které je také úzce spjato s hudbou. Jestliže se zabývám krásou jara, což je jedná velká harmonie, je to také téma hudební.

Aby se kruh uzavřel, rozhodla jsem se, že stejně jako jsem plná prázdninových dojmů
psala o kurzech, tak teď plná očekávání prázdnin si téma hudebních kurzů zvolím znovu. Tentokrát ještě z další perspektivy. Z perspektivy příprav.

Průvodkyní Vám budiž moje panenka. Zvolila jsem si ji proto, že je jednak roztomile naivní a jednak je malinká. Ať už je to počítač, knihy nebo noty, vše je proti ní obrovské. Symbolizuje velmi přesně to, jak se v období příprav cítím. Úkoly související s přípravami, objem hudebního učiva, náročnost, má nepřipravenost, vzniklé problémy, které je třeba řešit. A tak upadám do deprese, která ze mě spadne až při první lekci, kdy
zjistím, že všechny tyto noční můry byly opravdu zveličené.

- Hani