Cesta životem

V okamžiku, kdy se narodíme, začnou naši osobnost formovat lidé, kteří nás vychovávají a lidé, kteří žijí v naší blízkosti.

V průběhu času a během doby, kdy dospíváme a vyrůstáme, se mění naše názory a náš přístup k životu. Postupem času zjišťujeme, že například v 18.-ti letech reagujeme na určité věci a situace jinak, než ve věku 15.-ti let. Je to dáno tím, že lidský organismus se vyvíjí, dospívá a utváří se osobnost člověka. Aby člověk něco uměl a byl schopen se sám o sebe postarat a uplatnit se ve společnosti, musí se již od narození všemu učit. Základní vědomosti získává již v mateřské škole, dále pak na základní, střední a někteří z nás i na vysoké škole. Je to všeobecný přehled znalostí, připravuje nás na výkon našeho budoucího zaměstnání, ale připravuje nás na život jako takový? Musíme si přiznat, že většinou ne.

Jen stěží se ve škole dozvíte jak vést domácnost, jak dobře vychovat potomky, co dělat, když se nám doma něco pokazí nebo jak se správně připravit na pracovní pohovor. Tyto skutečnosti se učíme takzvaně za pochodu. Občas děláme chyby, někdy se nám třeba něco nepovede, ale to je ta škola života, to je ta zkušenost, která je nepřenesitelná, kterou si každý musí projít sám, sám se ze svých chyb ponaučit, dalších se vyvarovat, pracovat na sobě, aby si život pokud možno co nejméně komplikoval a prožil ho co nejpoklidněji. Můžeme si nechat poradit od starších, od lidí, kteří danými životními situacemi už prošli, ale názor si vždy musíme udělat sami. Stejně tak zodpovídáme za veškerá rozhodnutí, která uděláme, dobrá i ta špatná. Každého život naučí něco jiného - každý má svou ,, školu života"!

- Dominik